Karel Bláha

   

Pražský rodák Karel Bláha je na československé, respektive české hudební scéně, pojem. Jeho příjemně zabarvený, sytý a intonačně jistý tenor, zabezpečil svého času letošnímu šedesátníkovi výsadní postavení na operetní a muzikálové scéně. Napomohl mu k tomu kromě vrozených pěveckých dispozic atraktivní - jižní vzhled, stejně jako s rozmyslem volený melodický repertoár a příjemné vystupování.

Výběr z repertoiru:

  • Filmové melodie:
    • Jen pro ten dnešní den (Kristián)
    • Proč obraz tvůj
    • Láska brány otevírá (Veselá bída)
    • Kristýnka (Sto dukátů za Juana)
       
  • Česko-španělsko-italská směs:
    • Granada
    • O, sole mio
    • Volare
    • La lontananza
    • Ciao, ciao, bambina
  • Italské písně v originále:
    • Una lacrima sul viso (Jedna slza na tvé tváři)
    • Como prima
    • Funiculi funicula
       
       
  • Operetní a muzikálové melodie:
    • Píseň Jima (Rose Mary)
    • Indiánská píseň lásky (Rose Mary)
    • Touhle ulicí (My Fair Lady)
    • Somewhere (West Side Story)
       

Životopis:

Karel Bláha vystudoval operní zpěv na Státní konzervatoři v Ostravě a Praze, v pěveckém umění se zdokonaloval na italské Akademii Santa Cecilia. V roce 1967 vyhrál televizní soutěž Talent roku a získal své první profesionální angažmá v Rokoku, v roce 1974 se pro následujících bezmála třicet let "upsal" dráze prvního sólisty největšího domácího operetního a muzikálového domu, Hudebního divadla v Karlíně. Tady se stal (bohužel bez výraznějšího zájmu rozhlasu a televize, tedy médií, která "vyrábějí" hvězdy) nepostradatelným představitelem klíčových rolí divadelního repertoáru, ke kterému - v oblasti operety - patřila mimo jiné ústřední postava v Paganinim, hlavní mužská postava Jima v Rose Mary, Su Čong v Zemi úsměvů, Bolo v Polské krvi, Caramelo v Noci v Benátkách, Otakar v Cikánském baronovi či Eisenstein respektive Alfréd v Netopýrovi. Ale stranou Bláhova hudebního zájmu nezůstal ani muzikál. A to dávno před tím, než tento žánr začal začátkem devadesátých let zažívat u nás opravdový boom. Skvěle ztvárnil - navíc v československé premiéře - postavu Tonyho v Bernsteinově West Side Story, hrál a zpíval v další muzikálové klasice, jakou jsou představení My Fair Lady, Oklahoma, Rock Musical, Orfeus a Euridika…

S operetou Netopýr absolvoval Karel Bláha s karlínským souborem turné po Japonsku a Německu, Cikánského barona zpíval v Izraeli. Představil se v moskevském Divadle operety, se svým koncertním recitálem vystupoval v Kanadě, ve Spojených státech, Belgii, Rakousku, Velké Británii, Švýcarsku či Španělsku.

Během své divadelní a pěvecké kariéry spolupracoval Karel Bláha se špičkovými dirigenty (mj. Karel Vlach, Milivoj Uzelac, Gustav Brom a Miroslav Homolka) a režiséry (mj. Otto Ševčík, Alexej Nosek, František Polák). Za své nejoblíbenější jevištní partnery považuje při zpětném pohledu Gallu Macků, Laďku Kozderkovou, Dagmar Peckovou a letitého přítele Karla Fialu. Kromě češtiny zpívá Karel Bláha také italsky, rusky a německy.

Karel Bláha si nepotrpí na ceny a trofeje, tak pouze připomeňme, že kromě vítězství v soutěži Talent roku ´67 svého času triumfoval na festivalu Děčínská kotva, v pražské Lucerně vyhrál celostátní soutěž Šance pro vás, získal cenu novinářů na mezinárodním pěveckém festivalu v Soči, soutěžil na Bratislavské lyře, obsadil třetí místo na mezinárodním pěveckém festivalu v rakouském Innsbrucku, převzal certifikát za podporu české kultury ve Spojených státech amerických… Z televizních pořadů, ve kterých Karel Bláha účinkoval, připomeňme alespoň jeho vystoupení v programech Televarieté, Možná přijde i kouzelník, GoGo Show, Hvězdy, které nehasnou a Nikdo není dokonalý.

Bláhova sólová diskografie zatím obsahuje tituly Nejslavnější italské hity (2001) a Nejslavnější filmové melodie (2003), k nadcházejícímu životnímu jubileu vyjde oslavenci chystané kompilační album Blázen (2007). To připomene nejúspěšnější Bláhovy nahrávky z plus minus čtyřiceti let umělecké dráhy, mezi dvěma novinkami se objeví titulní písnička Blázen (Crazy - v roce 2006 lámala rekordy v České dvanáctce, tedy v posluchačské hitparádě Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu), stejně jako česká verze Chaplinova evergreenu Smile (Smích).